Závodní víkend pod Pálavou

aneb jaký byl letošní ročník závodů na kolečkových lyžích pod vinohrady na jižní Moravě.

V loňském roce byl poprvé do závodů Efisan skiroll classics zařazen závodní víkend na jižní Moravě, pod Pálavou. Přestože si mnozí mysleli, že je to úplná rovina, hodně se spletli jak prvý závodní den z Mikulova na hrad Falkenstein (kdysi zde sídlil slavný horenský soud, který rozhodoval spory ve vinohradních horách, k němuž se odvolávali ve středověku majitelé vinohradů na celé Moravě), tak, a to zejména, druhý den při pětadvacetikilometrovém okruhu kolem Pálavy. Když se k tomu připočítá horko, tak to byl hodně náročný závodní víkend.

V letošním roce byl tento dvojzávod z důvodů nepříliš známých zařazen do „pomocného“ seriálu Skiroll cup, v němž si lze ve čtyřech závodech vyjet maximálně padesát bodů a vylepšit si tak svou pozici v celkovém hodnocení seriálu, výsledky se však nezapočítávají do týmové soutěže. Počasí bylo o hodně milosrdnější než loni, a také trasu tentokrát pořadatel Robert Kolman trochu obměnil. První den zařadil „časovku“ s individuálním startem na trase Mikulov (za nádražím), Nový Přerov a zpět. Jde vlastně o trasu po staré silničce podél hranic, po níž komunističtí pohraničníci projížděli svými gazíky a hlídali, aby se nikdo nepokusil přejít hranice do Rakouska. Pozůstatky oné železné opony jsou na trase na jednom místě ponechány jako memento. Ani tato trasa ale není absolutní rovina. Po krátkém počátečním kopci následuje sjezd a prudká zatáčka doprava, s níž měli někteří borci při závodě docela problémy. Následuje zvlněná asi šestikilometrová pasáž kolem trati Mikulov – Znojmo. Před železniční zastávkou Dobré Pole se trasa stáčí naopak doleva a stoupá (v závěru trochu víc, než asi všichni čekali, byť zcela „soupažově“) pod Přerovský vrch a následuje dlouhá, mírně klesající rovinka na křižovatku před Nový Přerov, kdy byla otočka. Asfalt na celé trase je velmi dobrý a hlavně rychlý, takže i „hobíci“ jako Martin Holánek z Borců zdar či Alois Kohoutek dosáhli na těch dvaceti dvou kilometrech průměru přes 20 km/h. Skutečnost, že závod není součástí hlavního seriálu a nelze na něm získat plný počet bodů, zřejmě odradila řadu borců, takže na start se postavilo pouze 39 závodníků, z nichž pouze dvě ženy, nicméně včetně laufařské legendy Standy Řezáče či Adély Boudíkové a Jiřího Ročárka. Náš tým reprezentovali tentokrát pouze muži – týmová jednička Michal Vank a veterán Libor David. Oba si vedli nad míru dobře. Michal skončil třetí v čase 52.31 (což je průměr nějakých 25 km/h), ovšem pouze v důsledku toho, že veterán Jan Svoboda jel na lyžích s kolečky bez antireverzu (kolečka pořadatelé na startu nekontrolovali) a získal tak docela nečekaně druhé místo za prvním Tomášem Veberem. Standa Řezáč obsadil místo čtvrté, zřejmě i kvůli tomu, že mu v jedné ze zatáček upadlo kolečko… Libor David obsadil s časem 1.01.05 dvacáté čtvrté místo (vzhledem k tomu, že trať měřila 22.4 km, jel tedy úctyhodným průměrem 22 km/h), mezi veterány, jichž startovalo 13(!), skončil na sedmém místě. Závod by klidně mohl být i delší, dobrý asfalt a zajímavý profil je na této „signálce“ až téměř do Hrušovan nad Jevišovkou, celá trasa by pak měřila 42 km, což už by řádně prověřilo schopnosti každého účastníka.

Nicméně hodně těžký závod čekal teprve druhý den. Toho se zúčastnilo již pouze 24 závodníků, mezi nimž se ztrácela (nikoli ovšem svým výkonem, skončila celkově sedmá!) jediná žena – Adéla Boudíková. Trasa řádně prověří každého, jak pokud jde o techniku, tak pokud jde o fyzičku. Z Dolních Dunajovic se jede mírně zvlněným terénem s několika nepříjemnými sjezdy na poměrně nekvalitním asfaltu přes Pernou a Horní a Dolní Věstonice až k Pavlovu. Ten leží ve svahu pod Děvínem (nejvyšší vrch Pálavy), a trhák na počátek jeho návsi je docela solidní. Pak následuje rovinatá cesta do Milovic, z nichž se ale musí překonat lesnatý hřeben, který Milovice odděluje od Mikulova. Stoupání činí bratru 180 výškových metrů! Poté se mírně sjíždí na počátek Mikulova, z něhož je nutno opět vyjet několik desítek výškových metrů do cíle v Klentnici. Trasa měří 25 km a má 310 m převýšení, a je celkem neuvěřitelné, že ji lze absolvovat za hodinu, tedy stejným průměrem, jako rovinatou časovku do Nového Přerova, jak to předvedl vítězný Standa Řezáč. Náš Michal za ním zaostal o pouhou minutu. Libor David dojel jako šestý veterán a celkově devatenáctý v čase 1.22.01, což je ostatně čas vzhledem k převýšení také obdivuhodný. 

Opět se tedy z pohledu našeho týmu jednalo o vydařený závodní víkend. Díky připsaným padesáti bodům se Michal přiblížil ke třetímu S. Řezáčovi na rozdíl pouhých pěti bodů. Tým ale čekají ještě čtyři velmi náročné závody: výjezdy na Špindlerovku, Černou horu, Ještěd a závěrečná padesátka, která má převýšení 900 metrů! Udržet první místo mezi týmy a získat třeba i třetí místo mezi muži bude tedy více než těžké.

Kompletní výsledky a fotky ze závodů naleznete na Skiroll Classics

Václav Štěpánek