Náročný start do „kolcařské“ závodní sezóny 2021

Sun sport team absolvoval tři závodní víkendy po sobě

Do nové sezóny vstoupil Sun sport team ve svém osvědčeném složení, posílena je ovšem jeho valašská sekce, vedle „veterána“ Libora Davida, který se za tým představil v několika závodech již v loňském roce, se letošního prvního závodu zúčastnil Vladimír Benech (ročník 1980). A že to je posila pro tým, v němž chyběly body v týmové soutěži hlavního seriálu Efisan skiroll classics za druhého muže (v týmové soutěži bodují dva muži, jedna žena, jedna juniorka, jeden junior, jeden veterán a jedna veteránka) více než platná, se ukázalo hned v prvním závodě sezóny 20. června 2021, který v rámci moravského seriálu Kolski cup (jenž se ovšem nejede za týmy) několik měsíců pečlivě promýšlel a připravoval Petr Gross a podporován svým týmem Borci zdar, zejména pak jeho šéfem Martinem Holánkem, sponzorsky, v podobě cen, ale také Sun sportem.

Závod Bílovice nad Svitavou – Habrůvka (20. června 2021)

Trať tohoto závodu je brněnským kolcařům notoricky známa, snad až na její závěr. Startovalo se na konci Bílovic nad Svitavou, pokračovalo údolím Svitavy do Adamova, odkud se odbočuje podél Křtinského potoka Josefovským údolím, jedním z jádrových území Moravského krasu, do Křtin. Trať přitom stále stoupá, tu více, tu méně, ale pro většinu závodníků „soupažově“. Tím méně známým závěrem závodu byla odbočka ze Křtin do Habrůvky: docela solidní výšvih, kde se na necelých dvou kilometrech nastoupá více než sto výškových metrů. Tady již přecházeli všichni do stříďáku nebo alespoň do „soupaže s nohou“ (staré názvosloví už je jaksi zapomenuto, dříve se tomuto stylu říkalo střídavý běh jednodobý), výhodou přitom byl velmi kvalitní asfalt, na rozdíl od toho, který vede přes Adamov až k pile v Josefovském území. Tam je totiž místy po zimě tolik děr, že jízda spíše připomíná slalom. Celkové stoupání na 19,5 km trati činilo necelých 300 metrů.

Počasí při závodě vyšlo (sice horko, ale snesitelné, navíc s výjimkou průjezdu Adamovem se jede prakticky stále v lese)), Účastnili se borci z celé Moravy a k tomu veteráni Milan Jelínek a Laďa Mizera až od Liberce. Pořadatel Petr Gross po oboustranné plicní embolii, kterou prodělal po vládně propagovaném očkování, ještě do závodu pro jistotu nenastoupil, a mohl tak velmi dobře kontrolovat průběh celého intervalového závodu (závodníci startovali po jedné minutě), řídit se svými dcerami a manželkou občerstvení na trati a připravit také parádní soirée v cíli. Cestou všichni dostali u jeskyně Výpustek sprchu z kýblu, aby se nepřehřáli (do cíle to spolehlivě uschlo), v cíli měl každý závodník k dispozici ručník a možnost umýt se vodou z připravených padesátilitrových konví. To tedy nasadilo hodně vysokou laťku do dalších závodů, s výjimkou některých (Velké Karlovice a Kohútka) jen těžko nepřekonatelnou, vezmeme-li v úvahu i výši startovného (100 Kč). Vítězové dostali také zajímavé ceny. Specialitou závodu se stal atletický přepočet, který kromě absolutních vítězů určil také celkové vítěze podle stáří závodníků. K tomu všemu ještě hlavní organizátor připravil na počátku Adamova, po šesti kilometrech závodu, rychlostní prémii, již hodnotil prakticky pouze podle tohoto klíče.

Náš tým se představil s pěti závodníky: nepřekvapí, že zcela suverénně vyhrál šéf našeho týmu a zároveň týmová jednička Michal Vank (54:56), za ním na druhém místě skončila naše „valašská posila“ Vladimír Benech (59:46), v ženách vyhrála čerstvě odmaturovavší juniorka Kateřina Švancarová (1:08:12) ve veteránech nad 60. let pak jako třetí za čerstvým šedesátníkem Michalem Roháčkem a Milanem Jelínkem pisatel těchto řádků (jinak celkově třináctý, 1:14:33). Atletický přepočet ale určil celkové vítěze jinak: 1. Michal Roháček, 2. Michal Vank, 3. Milan Jelínek, 4. Ladislav Mizera (letos čtyřiasedmdesátiletý)!

 Autor: Václav Štěpánek